KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
EVERGREY jsou tedy případ... narozdíl do většiny žánrových soudruhů nemají absolutně problém vytvořit si vlastní originální výraz, vygenerovat nenapodobitelnou atmosféru a přenést ji na studiové nahrávky. Činí jim však značné problémy se na dalších nahrávkách od byvšího oprostit a přinést materiál alespoň trochu odlišný, prostý zbytečných reminiscencí na cosi již před tím slyšené. Vlastně jsem to nikdy za extra velký problém nepovažoval, ale jak čas běží a zářezy na pažbě Englunda a spol. nabývají na četnosti, začíná to pomalu ale jistě otravovat. Ke cti EVERGREY budiž řečeno, že poslední dvě řadovky jsou alespoň uměřeným krokem stranou...
„Monday Morning Apocalypse“ není tedy žádnou stylovou apokalypsou, převratem, revolucí či evolucí. Z desky je slyšet patrná snaha Englundovců znít trochu jinak. Především první polovina desky se nese ve znamení trochu netypicky odlehčených kompozic, které sází mnohem víc na jednoduchou strukturu, než na typický vrstvený a válcující zvuk. Dusné power metalové síně se tak příjemně provzdušňují, těžké záclony kryjící matná okna se nadouvají svěžím vánkem a venku už nezuří bouře beznaděje, ale spíše melancholický podzim. EVERGREY nemají nejmenší problém vystačit s velmi jednoduchým motivem i odlehčenou aranží a chytlavou skladbu podpořit výtečným refrénem (to je případ „Lost“ či sousední „Obedience“), nemají problém přitopit typickým silovým riffem (titulní věc) a bohužel opět mají problém s ozvěnami minulosti, ale není to tak horké jako na předchozích deskách.
Méně typickou první polovinu předěluje značně sterilní „Curtain Falls“, píseň typu „hobluj a nepřestávej“. Tady hřbitovní kvítí nepokvete. Od písně „In Remembrance“ se album veze ve starých zajetých kolejích do stanice Beznaděj. Náhrobní kámen se opět přivalí, písně těžknou, atmosféra houstne. Zároveň jsou klasiky jako „Still In The Water“ či “The Dark I Walk You Through“ opravdu korunními klenoty „Monday Morning Apocalypse“, a to hudebně i textově. Jsou to EVERGREY přesně tak, jak je známe a jak je máme rádi – už zdaleka ne tak naléhaví jako na „In Search Of The Truth“, ale pořád dost silní a vynalézaví. Čili – opět trochu moc stejní, ale opět dost přesvědčiví, aby jim to člověk odpustil. Navíc uzavření pondělní apokalypsy bonusovým klavírním povzdechem je více než příjemné...
„Monday Morning Apocalypse“ je tedy vlastně klasickou deskou Švédů. Materiál je to silný a chytlavý, trochu odlišný od minulosti a přece trochu stejný. Technicky samozřejmě skvěle ošetřený. Z EVERGREY mám neodbytný pocit, že lepší už to nebude... ale rád se nechám překvapit.
Takoví, jací je známe. Emotivní, zahledění do vlastní minulosti a nepatrně jiní. Opravdu nepatrně. "Monday Morning Apocalypse" je silná deska, vysoko nad power metalovým průměrem...
8 / 10
Tom S. Englund
- kytara, vokály
Jonas Ekdahl
- bicí
Michael Hakansson
- basa
Rikard Zander
- klávesy
Henrik Danhage
- kytara
1. Monday Morning Apocalypse
2. Unspeakable
3. Lost
4. Obedience
5. The Curtain Fall
6. In Remebrance
7. At Loss For Words
8. Till Dagmar
9. Still In The Water
10. The Dark I Walk You Through
11. I Should
12. Closure (bonus)
Theories Of Emptiness (2024)
A Heartless Portrait (The Orphean Testament) (2022)
Escape Of The Phoenix (2021)
The Atlantic (2019)
The Storm Within (2016)
Hymns For The Broken (2014)
Glorious Collision (2011)
Torn (2008)
Monday Morning Apocalypse (2006)
A Night To Remember (live) + DVD (2005)
The Inner Circle (2004)
Recreation Day (2003)
In Search Of Truth (2001)
Solitude, Dominance, Tragedy (1999)
The Dark Discovery (1998)
Vydáno: 2006
Vydavatel: InsideOut Music
Stopáž: 44:40
Produkce: Sanken Sandquist / Stefan Glaumann
EVERGREY sa na novom albume vydávajú vo svojej tvorbe úplne opačným smerom ako ich krajania a v mnohých ohľadoch hudobne spriaznení kolegovia PAIN OF SALVATION. Namiesto kompozičnej a zvukovej košatosti je tu priamočiarosť, chytľavosť, hitovosť ("Lost" je rádiový hit v tom najlepšom slova zmysle), decentne špinavý zvuk - "Monday Morning Apocalypse" je modernou metalovou doskou so všetkým, čo k nej patrí. Skladby ako "In Remembrance", už spomínaná "Lost", "Still In The Water" či "Monday Morning Apocalypse" sú len najzreteľnejšími a na prvý pohľad najkrajšími koralovými útesmi - pod hladinou temného a príjemne studeného škandinávskeho mora sa skrývajú ďalšie prekvapenia hodné vašej pozornosti. Prajem príjemné potápanie!
V zásadě mi moc nevadí, když se kapela opakuje, pokud opakuje materiál dostatečně kvalitní. EVERGREY se chytli úspěšného modelu i atmoséry třetí desky a už pár let na ni přináší celkem zdařilé variace kontaminované hrstkou kosmetických a evolučních změn. Decentní změny zvuku, decentní změny v přístupu k materiálu ortodoxní fanoušky neurazí a třeba osloví i pár nových. Rozjezd desky je sice lehce laxní, ale ke konci ty pravé šlehy přece jen přijdou. Těžko album zhodnotit absolutně. Absolutní hodnocení se vždycky ukáže až časem, ale tipnul bych si, že i po čase bude mít "Monday Morning Apocalypse" nálepku solidního materiálu.
V dnešní době už je celkem složité přijít v tomto stylu s opravdu, ale opravdu výjmečným albem. EVERGREY však předkládají silné a kompaktní metalové album, které neklasá pod laťku nastavenou jeho předchůdci. Právě naopak, přímočařejší heavy výraz mi v jejich podání sedí víc než rozmáchlé monstr produkce z minulých let.
Nutno jen přitakat, neb Marigoldova recenze je výstižná a trefná. Je cítít snaha docílit trochu přímočařejšího znění (hlavně v první polovině alba), i pokusy o něco drobet jiného a neslyšeného. Sice s úspěšností ani ne 50%, ale čert to vem, když kousky jako úvodní titulka, "Still In The Water" nebo třeba záverečná klavírní bolístka "Closure" fungují naprosto spolehlivě. Původní spíše rozčarování už je zase pryč. Souhlasím, že EVERGREY už půjdou spíše směrem dolů, ale... tohle jsem si myslel i při "Recreation Day" a vidíte, oni se pořád drží zuby nehty. Pravda balancují na jedné noze, jenže to nemusí nic znamenat...
Zvukovo je to fakt sila. :) U nich by som až také podladenie nečakal, ale vôbec to nie je na škodu. Skladby sú viac pesničkové, minimalistickejšie a nie tak košato vyprodukované ako na predchádzajúcich doskách. Celková atmosféra je uhrančivá a pochmúrna tak ako vždy.
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.